Právě sedím u sebe v pokoji v "dubajskym domově" a mám tak divnou náladu, že ani jít spát nemůžu... Tak tady jim všechno možný :D Už mám za sebou instatní nudle, teď zařvaly brambůrky a kdo ví, co přijde dál... :D

Dopoledne v den odletu jsem se ještě dobalovala a snažila se vypít co nejvíc Kofoly, co jenom šlo. Cesta na letiště byla divná... Celej den jsem měla sevřenej žaludek. Na letišti jsem se v rychlovce vyfotila a ještě rychlejš rozloučila s rodičema, protože dlouhý loučení by nikdo z nás asi nezvládl, a navíc s náma byl můj dvouletej synovec, co zrovna usnul..

Při check-inu mi personál popřál hodně štěstí, protože viděli, že se tam stěhuju jako letuška, tak to bylo hrozně milý... A začalo mi to fakt docházet. Našla jsem se s Verčou (taky se stěhuje), prošly jsme security a rozbrečely se... My jsme vlastně brečely už několikrát předtim... Vlastně možná jsme ani nikdy brečet nepřestaly? :D

Tuhle fotku vyfotila mamka, když jsme vzlétali. Přesně v tomhle momentě jsme s Verčou co? Brečely :DDD

Jinak let byl úplně super a crew věděli, že jsme new joiners (kamarádka, co pro ně lítá, jim to napsala), takže jsme pořád měli všechno přednostně a dárečky a fotku! Taky jsme šli na chvilku do galley (což je ta kuchyňka) si povídat , protože nás pozvali... :) No a když jsme šli zpátky, tak jsem si uvědomila, že je ještě poprosím o vodu a ten jeden si mě odchytil, jestli bych jim nepomohla překládat pro jednu starou paní, co se tam pozvracela a oni potřebovali zjistit nějaký info... Tak to bylo hrozně zvláštní, protože jsem si přišla jako hrozný ucho, co vůbec nedělá nic jak má.. :D

A pak už jsme jenom dorazili na letiště, přes marhaba tým skrz imigrační a pak jsme dostaly velkou obálku s informacema a simkou a pak do busu, kterej nás rozvezl do ubytování. Takže teď tady sedím, v prázdným a obrovským bytě.. a jdu spát!