Už chápu, proč většina lidí přestane psát blog, když začnou lítat. Je těžký si na ten režim zvyknout, jestli to teda vůbec jde... Teď je to něco přes rok, co jsem začala lítat, a přijde mi, že až teď trochu chápu svoje tělo a že jsem přišla na to, jak se vypořádat s touhle prací. :D

Vím, že je to už strašně dlouho, co jsem naposled napsala, ale tady fakt neni čas na nic!

První týden byl Induction Week, takže jsme měli pořád nějaký přednášky, medicals, a fakt hodně čekání. Dostávali jsme informace a všem - ubytování, pojištění, uniforma, pravidla... Prostě mix. Na konci induction weeku jsem se už nemohla dočkat, až začne první pořádnej týden v college - takže SEP (Safety and Emergency Procedures).






Moje batch začínala college v 5:30, takže jsme museli čekat v lobby na autobus ve 4:30, takže jsem musela vstávat ve 3:30... :D Což teda... Narovinu, to se nedá :D Já jsem ráno fakt nepoužitelná a prostě moje produktivní doba je večer.. Takže jsem taky chodila spát každý den někdy v 11-12 v noci, takže jsem vyloženě spala cca 3-4 hodiny denně. Tohle taky byla jedna z nejtěžších věcí... Padala jsem do mikrospánku několikrát denně a ani jsem o tom nevěděla... Jako když nedokážete ovládat svoje tělo. Snažíte se zůstat vzhůru ale nejde to. Já se kolikrát fackovala a štípala do krku, abych zůstala vzhůru, ale stejně to kolikrát nepomohlo. Jinak nebudu přesně psát, co jsme se učili, protože to jsou tajný informace, ale první týden jsme se učili o obecných pravidlech a o A380, druhý týden o Boeingu 777. Ono to neni vůbec těžký... Ale je to tak strasně moc informací, že je problém si to všechno zapamatovat. Ale nakonec jsme to skoro všichni zvládli.. :)














Po SEPu jsme měli zase 2 dny induction, během kterých jsme měli ještě další přednášky, ale hlavně měření na uniformy! No... To je story sama o sobě. Moje normální konfekční velikost kalhot je 38. Dostala jsem sukni 44 a ještě ji budou rozšiřovat v bocích ( a zužovat v pase, protože je samozřejmě obrovská)... Takže se prostě připravte, že jestli sem přijedete, tak dostanete sukni o 3 čísla větší, protože takhle to měl každej... :D Ale dostala jsem i čepičku!! Takže mám konečně svojí vlastní červenou čepičku, po který jsem toužila 4 roky... Je to super pocit. :)

 Na skenu zavazadel před gatem se mi všichni vysmáli, že mi skoro celý carry on růžovej poník s obrovskou hlavou, takže super začátek! No a pak jsme s Verčou už jenom konsternovaně zíraly na naše letadlo a nechápaly, jak je to velký a že až na něm příště poletíme, bude to jako crew...

Je fakt těžký se zabalit do dvou kufrů a 50 kg... Já se na to mentálně připravovala tak dlouho, až jsem vyřadila tolik věcí, že mám nakonec jenom 41 kilo, včetně županu a deky :DD

Každopádně je to příšerný a pořád ještě mi zbývá zabalit si carry on a tašku do letadla... Letím v 15:35, na letišti chci být tak ve 13:00, takže odjezd z domova ve 12:00... Dneska večer ještě spím u přítele, takže budeme muset hezky brzo vstávat, aby se to všechno stihlo ráno.. :D

Nemám moc čas, tak vám sem dám aspoň nějaký fotky - pardón!

Držte mi palce a já zase co nejdřív napíšu! <3

... a je v poušti! :`D Takže se moje slova naplní a vážně budu Anna v poušti!



Ale ne, mám radost, protože to mohlo být horší! Je to ve čtvrti Al Nahda, konkrétně budova Al Bannai... Zatím co jsem četla a ptala se je super to, že ty byty jsou velký a mají rooftop gym + pool, ale je to na kraji Dubaje. Což je dobrý v tom, že to budu mít celkem blízko na letiště a college (cca 15 min), ale zase daleko do centra (cca 30 min).

Taky mám štěstí v tom, že jsem dostala Room A, což znamená, že mám master bedroom, a to je největší pokoj v bytě! A pozor (drumroll) - budu mít vlastní koupelnu s vanou v pokoji! Joooo takže mám aspoň vanu :D

A teď jsem i našla svojí roomie! Nějaká Vietnamka, tak snad to bude všechno v pohodě... :)